konečně už vím, čím jsem postižený…

Včera to vůbec bylo dost naročné. Hned po práci směr domů pro foťák. Pak jsem zkusil fotit jednoho diskotékového DJe s tím, že druhá session bude dnes. Rovnou odsud jsem šel do café Alfa. Už během focení mě rozbolela hlava a já si uvědomil, že je to možná z nedostatku pití. Jenže to nefixnuli ani dva Rajce. Od Pala jsem dostal 17. číslo 3/4 revue (taková lepší slovenská obdoba Živlu) a než jsem šel spát, tak se do něj zakoukal. Zaujala mě jedna pasáž: "Domovem Homo technologicus je interface počítače. TV a ranní novinky se vejdou do okna internetového prohlížeče. Několika patrová věž ztratí jeden rozměr a ukryje se v desktopu v mp3 přehravači. Místo kina vystačí přehrávač filmů zkomprimovaných do souboru DivX. V okně messsangera má na permanentní návštěvě skupinku kamarádů, z hlavy už dávno vypustil poštovní schránku dole u vchodu…" Ano, to pokrytí této definice s mojí osobou je 100.0% a stejně jako autorovi článku, se mi název "technologický fetišista" vztáhnutý vzhledem k mojí osobě líbí. Osobně bych ještě doplnil celou tuhle věc o jeden další výraz. Mimo technologických fetišistů existují totiž i technologičtí fašisté. To je speciální odrůda radikálních technofetišistů a jejich sloganem je "Budete asimilováni, váš odpor je marný…"

Jak jsem již zmínil, ta hlava mě bolela celkem dost úporně a nemínila to vzdát. V takových chvílích znám jediné fungující řešení – spánek. A tak jsem zavolal Peterovi Pea, omluvil se mu za svoji neúčast a doma jsem asi 30 minut kecal s milovanou osůbkou a pak zmizel do peřin. Byl jsem dost zvědavý, v jakém stavu se probudím ráno. Do úvahy přicházely dvě možnosti. Buď je to dočasné a ráno budu fit. Nebo je to počátek něčeho většího a horšího. Zatím to vypadá na možnost 1. Díkybohu…