samozřejmě že tam je happyend, tam přece vždy musí být happyend…

minikoncert Vítrholců a vernisáž jsem stihnul na chlup přesně. Ale začalo se stejně později. Kavárna Galeryje byla naplněná do posledního místa, možná i víc. Narozdíl od většiny pořádných vernisáží, se nekonal žádný free chlast. Na druhou stranu Vítrholcové zahráli 3 nové fláky a to určitě stálo za to. Hypnotický hlas Karla je prostě dokonalý: „Ježíši Kriste, Pane Bože, Kriste…“ Uvnitř bylo dost lidí, které potkávám v café Alfa, takže jsem se cítil fajn.

Protože ale bylo málo židliček, rozhodli jsme se odejít. Pravda, když jsme odcházeli, už bylo židliček víc, ale přesto jsme nakonec zamířili na Veveří. VAT 69 je milá hospůdka s fotbálkem, šipkama a hlavně kulečníkem. Ten je zdarma! A tak jsme ve fotbálku natrhli s AdaMMem prdel skoro každému (ne že by nás Koza s Bennym nevydrtili 7:2, ale dokázali jsme vyhrát i nad nima). Prostě to vypadá, že máme svoji životní formu. Pak se šlo do Semilasa (a za to já vám ručím!), kde nakonec krev netekla, ale bylo tam plno, či spíš PLNO mladého masa v podobě zajíců a kočiček. Takže zatímco jsem si slintal do krku, včlenila se naše banda dovnitř. Vytáhnul jsem foťák a oproti plánu si začal hrát na fotografa podruhé za večer. Nutno podotknout, že baterie jsem vyždímal do sucha.

Nikdo mě nedonutil tancovat, ale já se dost bavil s foťákem v ruce. Bral jsem to jako cvičení. Pokud se díváte na 400-500 lidí shora, pak máte spoustu jedinečných šancí k focení. Stačí se jen dívat. Bylo to sexy. Po Semilasu jsme se přesunuli ještě do Bastily, ale únava si žádala své. POSTEL.