Trvalo to skoro čtyři roky, ale nakonec jsem za zubařkou (poprvé v Praze) vyrazil. I když bolest snáším poměrně statečně, v oblasti zubů jsem poseroutka.

Čekal jsem horší reakci paní zubařky. Tak nějak jsem totiž tušil, že moje ústní dutina potřebuje péči a je v žalostném vztahu (už pár let). Paní doktorka k tomu podotkla, že ty nejhorší zuby mívají lidé z Moravy, takže jsem ji možná potěšil v tom, že je to tak katastrofické, jak čekala, když si přečetla, že jsem narozený v Ivančicích. Popravdě jsem krapet počítal i s variantou, že spráskne ruce a řekne, že s tímto nechce mít nic společného.

Její první zásah spočíval v zaplombování sedmičky vlevo dole a bylo to bezbolestné i bez umrtvení. Po prvním zákroku jsem velmi spokojený. Zubařka se mnou komunikovala, pečlivě mi vysvětlila co bude dělat a zároveň mi řekla, že když to bude bolet, mám jen zvednout ruku a ona hned přestane. Zkrátka přístup na jedničku. Co na jedničku není, jsou mé zuby. Ostatně podívejte se sami.

Ty dvě díry dole, to jsou mé rozpadlé zuby, které dnes vesele zarůstají dásní. Bohužel jsou jasně viditelné jejich kořeny a ty budou muset ven. Chirurgicky. Pak je tu spousta kazů, ten nejblbější je zezadu dvojky vpravo a bude potřebovat bílou plombu. To o čem jsme se zatím s paní doktorkou nebavili, protože dosud ten rentgen neviděla, jsou osmičky. Ty horní nevypadají moc hezky a ta vpravo dole teda taky ne. Uvidíme. Koupil jsem si fialový Elmex na posílení zubů v podobě pasty i zubní vody, takže se nyní budu snažit být příkladný mladý muž a pečovat o své zuby jak jen to půjde nejlépe. Důležité je, že jsem se odhodlal k návštěvě zubaře. A firemní paní doktorka z Českého rozhlasu zatím vypadá velmi sympaticky.

I přesto, že jsem ráno vstával stejně brzo jako kdybych šel do práce, si zatím dnešek užívám. Venku svítí sluníčko, mám novou plombu, nakoupil jsem vše co jsem měl, rentgen je taky hotový, takže zbývá jen nasnídat se. A při pohledu na hodinky už mohu i to. Volno mám i zítra. A tak jsem sedl na Václaváku do kavárny, užívám si kafe a píšu blog. Na oběd bych měl zajít se svým „ještě-ne-přítelem“. Celkově mám pocit štěstí a radosti. Možná za to může jen to sluníčko, ale spíš to bude kombinace spokojenosti v práci i osobním životě. A to bych přál každému. Když je totiž člověk spokojený a šťastný, chová se většinou více mile a méně jako kretén. Tak snad budou šťastní i naši politici, v čele s dosluhujícím prezidentem.