Týden volna mi ‚narušovaly‘ jen dvě události. Schůzka v pondělí a čtvrteční oslava. 

Když jsem dorazil na pondělní schůzku v 11, dozvěděl jsem se, že v den konání ji autorka přesunula na úterý. Zatnul jsem zuby a druhý den vyrazil znovu na schůzku. Jenže se ukázalo, že ono úterý je vlastně myšleno až 6.2. No jo, můžu se rozčilovat nad tím, že někdo přesune týden naplánovanou schůzku 4 hodiny před startem, ale měl bych si to kontrolovat.

Trošku mě mrzí, že jsem kývl kolegovi na dovolenou v pátek, tedy den po oslavě narozenin Adama. Tudíž jsem nezakalil do rána, ale i tak to byl nejpříjemněji strávený večer mimo domov za hodně dlouhou dobu. Bohužel i proto dnes vypadám a konám jak kdybych tam do rána kalil. Například ráno jsem si vzal kabát s vědomím, že mi to fakt sluší a protože jsme spolu s přítelem hledali klíče, které jsem mu večer půjčil (Kubovy klíče má návštěva), tak nebyl čas na kontroly u zrcadla. A tak jsem teprve ve výtahu Českého rozhlasu zjistil, že mi na kabátu zůstal kus pizzy z večerního návratu domů. Přímo pod krkem. Mimochodem, rajče se sýrem vypadá jako blitky. Moje klasické pití studeného kafe mi dnes zachránilo varlata. Když jsem se totiž natáhl po sluchátkách u notebooku, převrhl jsem zcela plný kelímek kávy. Největší část skončila na stole, notebooku i klávesnici se katastrofa vyhnula. Že jsem se v té chvíli mohutně lekl, pak dosvědčí utržený kabel od sluchátek a skutečnost, že část konektoru zůstala v notebooku.

A nakonec zmíním daně. Do Simpletax jsem poslal vše potřebné, aby mě mohli zastupovat v těchto věcech a podklady pro spočítání daní.

P.S. Před samotnou oslavou jsme se mrkli na film Trainspotting 2 a i když jsem málem na ten film nešel, protože recenze byly špatné, musím říct, že jsem se bavil. A vlastně mi to ani nepřišlo depresivní. Inu patřím k těm, kteří přežili devadesátky…