Asi mám nějakou depku nebo krizi. Nejhorší je, že vlastně všechno kolem domova či práce je docela OK. Zlepšuju se zatím krátkodobě i v počtu kroků. Musím, protože moje váha narostla. Jsem smutnej. Není to ve věcech okolo mě. Je to v tom světě, v kterém žijeme.

Koronavirová pandemie (která mimochodem ještě neskončila), vysoké ceny energií před válkou, inflace, válka, větší inflace a i ty ceny energií některé doženou až spolu s ročním vyúčtováním. A reakce některých lidí na tohle všechno je na sociálních sítích taková, že bych si nejraději vrazil do očí hřebíky. Nejraději bych všechny ty sítě smazal. Což samozřejmě kvůli práci úplně nejde. A navíc to není jen o sociálních sítích…

A co nastane v případě, kdy přestaneme odebírat ruský plyn a uhlí? To je prosím jen otázka, nikoliv prohlášení, že to nejde. Někteří to vidí jako skvělou šanci k tomu zbavit se fosilních paliv. Chápu, bylo by to dvojité vítězství. Jen se bojím, že ta nejlepší řešení zpravidla v politice zapadnou a místo toho se na scéně objeví lobisté za uhlí, plyn a ropu. Což teda taky není zrovna pozitivní zpráva.

Já vím, neměl bych se tolik litovat. Zvlášť když se třeba zamyslím nad tím, jak si asi dnes mladý člověk, kterému je 20 – 25 let plánuje, že si ušetří na byt. Nemovitosti totiž zdražují opravdu nehorázným tempem. Nyní, když z Ukrajiny prchá tolik lidí, přece nelze očekávat, že by cena bytů mohla padat. To je prosím jen konstatování faktu, nikoliv hate na uprchlíky. Je dobře, že jako stát i jako obyvatelé pomáháme a je to naprosto správně, o tom nemíním diskutovat. Každopádně psychicky odolní jedinci si mohou kliknout na obrázek.

Něco pozitivního na konec? Já nevím. A není to zbytečný? Ok, beru. Není to zbytečný. Je to potřebný. Je to moc potřebný. Možná totiž bude hůř. Všechno nasvědčuje tomu, že inflace dál poroste a zdražovat bude naprosto všechno. Ale kdo ví. Jednoho dne se to otočí.