Nemám rád Vánoce. I když možná nastal čas tento nekompromisní postoj přehodnotit.

Minimálně letos mám podivný pocit klidu. Je mi to až trapné si připustit, že i když trávím Vánoce u rodičů jen sám, je mi vlastně strašně dobře. I když jsem doslova šílel z toho, že nic nestíhám, nakonec jsem snad stihl všechno. Tedy skoro. Potřeboval bych další den nebo dva, abych potkal všechny, které bych potkat chtěl.

Po pěti letech jsem potkal kamaráda, se kterým jsem jistý čas trávil spoustu času. Pořídil si barák mimo Brno, dítě. Já se odstěhoval. A protože nemá internet nebo FB, zmizeli jsme si z očí. Bylo ale moc fajn vidět Peťu i Lenku. Stavil jsem se i v Olympii, kde za pultem dělá Veronika. Na jaře odlétá i s přítelem do Londýna. Navštívil jsem poprvé u nich v bytě i AdaMMa s Laďkou a jejich ještě ani ne dvouměsíční Doru. Ukázali mi i vizualizaci úpravy jejich budoucího domu. Vypadá fantasticky. A pak jsme si vyšli do studeného města s Klárkou. Zamilovanost, pád zpět na zem a vystřízlivění. Všichni chodíme po podobných cestách.

Na všech těch setkáních jsem měl úžasný pocit radosti. Radosti z jejich radosti. Radosti z toho, že naše životy se proplétají do neskutečně složitých struktur. Oplétají a objímají jedna druhou. A i kdyby je všechny někdo uměl vykreslit do nejposlednějšího detailu, nikdy nebudou kompletní. Na život neexistuje vzoreček. Někdy je možná lepší zavřít oči a jen zkusit vnímat věci beze smyslu. Mozek je někdy na obtíž. Moje snaha všechno zasadit do vzorečků. Směšná a marná zároveň. Komická. A i když patří ke mně stejně jako můj obličej, občas je fajn si přiznat, že je to jen umělý pokus o to dokázat, že všechno jde definovat stejně jasně jako černou a bílou. Je to tak? Nebo stačí jen naslouchat svým pocitům?

To jsem celý já. Někdy přemýšlím moc. A někdy vůbec. Ani jedno není optimální. Jenže kdyby byl život a kdyby byli lidé optimální, racionální a logičtí, stal by se svět jen sterilním místem. Chaos je sexy. I ten předvánoční. A i když se mi letos snad nějakým zázrakem vyhnul, letošní Vánoce jsem si užil, jak už dlouho ne. A to ještě nebyl ani Štědrý večer.

Šťastné a veselé všem.

——

Tak nějak jsem to cítil 23. prosince, bohužel jsem byl opravdu mimo dosah internetu a O2 mi den před Vánoci odeslalo zprávu, že jsem vyčerpal svůj datový limit. Inu 2 GB při běžném užívání mi vydrží na dva týdny. Důležité je, že jsem si Vánoce užil. Snad i vy.

Teď jsem už zpět na cestě do Prahy. Nastává skutečný odpočinek a z hlavy tak mohu vypudit přemítání, nad tím, proč mi moje matka na narozeniny koupila jeden dort a druhý (ten úplně nejlepší na světě) upekla. Nemusím snad ani poznamenávat, že ten první jsem ani neochutnal, nebyl čas. Zato ten druhý jsem ochutnával velmi často. Variantu, že bych si první (koupený) dort dovezl do Prahy jsem zamítl. Jednak jsem měl tolik sladkého, že se mu pár týdnů určitě budu vyhýbat a jednak si neumím úplně představit, jak bych jej vezl do Prahy. Stačí, že tam vezu dvě lahve vína, láhev Metaxy a další drobnosti…