První den proběhl bez problému, protože Kuba mi uvařil téměř dietní jídlo. Brambory pečené v troubě a kuře se zeleninou dělané v páře. Obojí jsem si na talíř odvážil. A kupodivu jsem neměl hlad ani po večeři.

Přesto jsem se jistil tím, že jsem koupil papriky a okurku, kdyby mě večer honila mlsná. Taky jsem zjistil, že láhev vína se nemusí dopíjet, ale lze ji zase zašpuntovat (dělal jsem si slabé střiky). V posteli jsem skončil vzorně lehce po půlnoci, ale moc platné mi to nebylo. Měl jsem velkou žízeň a spánek nepřicházel, což je v mém případě trochu divné, protože běžně padám do komatu ve chvíli, kdy ulehám. Když se podařilo uhasit žízeň a někdy kolem jedné usnout, projevil se nadbytek tekutin a já musel zase z postele. Zbytek noci ale proběhl v klidu.

Druhý den vstal Kuba jen kvůli mě, aby mi udělal snídani, protože sám nikam nemusel. Vím, že bych si na to neměl zvykat, ale musím uznat, že jako podpora v začátku to funguje bezvadně. Vaječná omeleta s paprikou zněla lákavě, ale měl jsem co dělat, abych ji snědl a ke konci jsem se musel přemáhat. Ano, snídám spíš sporadicky a často snídani vynechám nebo odsunu na čas svačiny.  K obědu zbylo kuře z večera, naložil jsem si 200 gramů masa se zeleninou a 150 gramů brambor. Jako odpolední svačinu jsem pak zvolil müsli tyčinku, kterou jsem měl původně nachystanou na dopoledne (ano, je to chyba, protože obecně se doporučuje jíst zrní a ovoce dopoledne a nedohánět to odpoledne a večer, ale nebudu se hroutit z jednoho přešlapu, když jsem to teď pár let neřešil vůbec).

Večer jsem šel z práce rovnou do Blue Lightu, kde jsem si vyzvedl knížku Kočky jsou vrženy (viz foto s kocourem) a při té příležitosti zhřešil. Poprvé jen trošku malým kalíškem oskerušovice (což je samo o sobě údajně léčivé pití) a podruhé pivem (při objednávce druhého malého piva mi došlo, že PIVO NENÍ DIETA). Věru jsem se zastyděl a i přes velký puchýř na levé šlapce jsem šel domů pěšky (13500 kroků v pracovní den je slušný). Kuba byl ve městě a tak jsem se musel obstarat večer sám a to ještě pouze ze surovin, které byly doma k mání. Chvíli jsem uvažoval o konzervě s masem tuňáka, ale nakonec jsem si nakrájel do misky kus okurky, trochu na pánvi opečené (bez tuku) plátkové šunky, cherry rajčata, trošku syrového květáku a tenký plátek plesnivého 35% sýra. Místo dresingu jsem do misky kydl dvě čajové lžičky bílého jogurtu a nakonec mělo přijít vejce natvrdo. Bohužel mi při loupání spadlo přímo do odpadkového koše, tak jsem se na něj vykašlal a do salátu hodil jen pár chia semínek. Nevím jak se to povedlo, ale i bez pečiva se to dalo jíst a dokonce to bylo dobré!

Nechci si malovat vzdušné zámky, ale zatím to jde. A jen tak na okraj, nemám pocit, že bych dosud jedl kvanta jídla (byť mi Kuba asi dával na talíř větší porce než sobě), ale často jsem si dal jako první jídlo oběd a pak to doháněl odpoledne a večer a zapíjel to vínem, pivem a občas i kalorickými panáky. Uvědomit si tu chybu, že se stravujete hůř než prase je první krok, chtít to změnit druhý. Tak doufejme, že tyto první kroky mám za sebou…