Už dlouho jsem nepsal žádný příspěvek v autobuse a ještě daleko déle ve vlaku. Skoro jimi nejezdím, ale při pohledu na okleštěný seznam spojů Student Agency nebylo moc na výběr. Táta oslavil narozeniny a tak jedu snad poprvé od Vánoc na otočku na Moravu a zároveň držím službu na sociálních sítích.

Chtěl jsem přítele příjemně překvapit a vyčistit mu 12 let starý notebook Asus, který už nezvládal přehrát bez sekání ani maximalizované okno se seriálem na internetu (což je asi tak jediné, na co Kuba počítač používá – filmy a facebook). I bez zatížení navíc periodicky zapínal a vypínal nejvyšší otáčky na větráku, takže byl i poměrně dost hlučný. Jsa vyzbrojen maturitou v oboru mechanik elektronik pro organizační a výpočetní techniku, a také třemi křížovými šroubováky a příborovým nožem simulujícím šroubovák plochý, jsem si našel na internetu návod. A měl jsem velmi dobrý pocit z toho, že je to vše tak snadné, stačilo sundat asi 5 šroubů na krytu, 3 na větráku a 4 na chladiči a povolit zámek procesoru. Odstranil jsem prach ve větráku i chladiči, složil to zpět a notebooku po zapnutí nenajela obrazovka. Původní plán přítele příjemně překvapit se tak nějak překlopil podle své osy a překvapení pravda zůstalo, ale příjemným ho může nazvat asi jen masochista.

Samozřejmě, že naštvaný jsem byl i já na sebe. Odpoledne jsem ještě stihl vyrazit do dvou zastaváren, abych se podíval, zda ten kus železa levně nenahradím. Jenže první měla zavřeno a v druhé se skládala nabídka ze dvou kusů. Připouštím, že to Kuba vzal naštěstí dost sportovně a večer jsme se zašli odměnit na zahrádku lahví vína (no dobře, dobře, tak dvěma). Projel jsem nabídky na sbazaru i facebookovém marketu. Ozval se kámoš, že má možná nějakou šunku s ne zcela funkční baterkou ve skříni (což by nebyla žádná novinka, protože starý notebook byl provozován pouze na adaptér celé roky). Pokus to neklapne, asi koupíme za pár tisíc nějaký kus z toho nejlevnějšího, co nabízí Alza.

Den po odchodu notebooku se moje letitá a před lety již opravovaná myš MX518 rozhodla, že nebude nadále poskytovat služby spojené s otáčením kolečka. Funkci, kterou nejčastěji asi používáte na scrolování textu. Tohle bych ještě přežil s využitím kláves PaGeUp a PaGeDown, ale kolečka využívám hodně jak při retušování fotek, tak pro zooming při stříhání a titulkování videa. A tam jsem vzápětí po zjištění, že to nefunguje, zažil docela velký diskomfort v práci. Legendární MX518 sice Logitech trochu překopal a uvedl znovu na trh, ale já už stejně tak trochu šilhám po myši vertikální. Při pohledu na cenu Logitech Vertical MX, která se pohybuje v rozpětí 2200-2500 korun, ale dost váhám, že to bude zrovna Logitech. Konkurence totiž nabízí vertikální myši za doslova pár stovek. Od Gyda jsem například dostal tip na Tracer Flipper za zhruba 4 stovky. Trávím sice na svém stolním PC opravdu hodně času (a díky koronaviru i tu dobu, co bych trávil v práci), ale myslím, že ani Gyd nepatří do kategorie uživatelů s nálepkou „jen dvě hodiny denně na PC“.

Cesta vlakem proběhla bez komplikací. Ranní vstávání v 6:30, déšť naštěstí nijak výrazný, doma jsme si stihli dát i kafe a našel jsem správné nádraží, nástupiště, vlak, vagon i sedadlo. Po mnoha letech musím potvrdit, že argument mého brněnského přítele AdaMMa o tom, že ve vlaku je více místa na nohy i na počítač musím konečně přijmout. Sice mi cesta busem na sedadle do uličky nepřijde jako utrpení (pokud na sedadlo vedle neusedne člověk, který by potřeboval nejméně 1,5 sedadla), ale při práci na notebooku zde mám většinou nemálo pokroucené ruce při psaní textu. I proto jsem již dlouho notebook na cestách neotevřel a vyřizoval vše co jde z mobilu. Objednávkový systém mi vybral ve vlaku místo u okna, takže jsem na notebook měl k dispozici stoleček. A OK. Asi to za tu oproti autobusu o kilo dražší zpáteční jízdenku stálo. Ve hře byla i jízda Flixbusem, ale po přečtení komentářů u aplikace i reakcí na webu (podle některých z nich firma spoje leckdy i neplánovaně zruší a peníze nevrací jinak, než formou voucheru), jsem se rozhodl, že teda nebudu zbytečně do rizika a zkusím ty České dráhy. Ostatně aplikaci už od nich v telefonu už mám, abych omezil nákupy lístků s přirážkou u průvodčího.

Tady bych se jen na chvilku zastavil. Jsem rád, že sleduju v poslední době (ano jistě, ČD to asi zavedly už před nějakou dobou, ale dost dlouho jsem se tomuto dopravci výhýbal – ať již kvůli nepřehlednosti webu, tvorby cen, poměru rychlost/cena nebo čistě jen z principu) progres v tom, že už i u Českých drah nebo třeba v pražské MHD lze zakoupit jízdenky snadno přes mobil a to i jinak než skrze prémiové SMS. Pravidelné noční či ranní hledání drobných do automatu na Florenci je tak minulostí. Často končilo neúspěchem a přiznávám, několikrát jsem jel i načerno, ačkoliv jsem z cestování načerno již dávno vyrostl. I s platební kartou a tisícovkou v kapse ovšem nebylo vždy jisté, že platný cestovní doklad seženu.

Dlouho jsem nepsal nic o koronaviru. Nějak jsme si na něj trochu zvykli a celý svět nyní postupně uvolňuje opatření, která zavedl proti jeho šíření. Poslední údaj o českém čísle R je z 15.6. a číslo v poslední době kolísá mezi 1 a 1,1. V posledních dnech ale hlásí mírný vzestup nakažených více zemí. Německo, Japonsko ale i my. Ve čtvrtek jsme měli 118 přírůstků za den, což byl dvouměsíční rekord. A v pátek přibylo podruhé za sebou více než 100 nových případů koronaviru. I v Brazílii mají již milion nakažených. Celosvětově se nakazilo již 8,66 milionu lidí a nemoci podlehlo 460 tisíc osob (z toho 120 tisíc v USA a 49 tisíc právě v Brazílii). Druhá vlna přijít může a nemusí. Jen je třeba myslet na to, že pokud bude nakažených přibývat (tedy číslo R bude vyšší než 1), bude třeba ubrat s tím rozvolňováním…