Nebojte, hate to bude jen chvíli a nebude to vůbec bolet. Protože dnešní zápisek není o hejtování, ale taky o mé slabosti. A je tu i jeden tip na slušnej sitcom seriál. 

Včera jsem se rozhodl, že se teda jako aspoň naoko začnu hejbat. Ještě mi sice není 35, ale sleduju, že to se mnou moje tělo nemá lehký. Jasně, v poslední době se zakulacuju a přes ten výrostek na břiše si skoro nevidím na pindíka. Ale je fakt, že v poslední době (a já si to s tím trochu spojuju) mi kleslo k nule i libido. Jasně, rád se kouknu třeba na skoky do vody mužů, moc hezky se na to kouká, ale pak si člověk řekne: „I kdyby ti chtěl dát, cos bys s ním chtěl dělat?“ A tak jsem začal s nadváhou bojovat. Bojovat je teda značně přehnaný tvrzení, to uznávám. Řekněme, že jsem přijal opatření, abych netloustl víc. Ale ani nevím jak se mi to daří, protože posledních pár týdnů mám jednoduše STRACH vlézt na váhu. Takže alespoň když jsem v práci jím saláty. Fakt a vlastně mi i chutnají, jsou v meníčku s polívkou a obvykle zasytí. Když nic jiného, aspoň tak často necítím pálení žáhy. Krapet problematický fakt je, že můj mladej nejí nic, co není vyloženě prasárna. Nejlíp, když je to smažený a s tatarkou. Výjimkou je čokolada, ta smažená být nemusí (a zda by si ji někdy nedal i s tou tatarkou si nejsem jistej). Jasně, nemusím se opičit, ale když vyráběli moji železobetonovou vůli ohledně jídla, ukradl někdo ocelové pruty a taky se ztratilo hodně cementu, takže se nemůžu divit, že to mám jak to mám. Celej tenthle odstavec píšu jenom proto, abych se mohl pochlubit tím, že se mi zřejmě něco polámalo v hlavě a zkusil jsem si včera udělat 3×30 dřepů. Po té první sadě jsem se raději posadil na postel, protože jsem se chvíli bál, že to se mnou švihne. Nešvihlo a ty další dvě sady jsem zvládl. Až dnes při cestě z bytu ze schodů jsem cítil svá stehna. Další důkaz, že se musím začít víc hýbat. Na neřesti mi moc nesahejte, ale hýbat se budu. Ostatně déštivý podzim je na tyhle sliby ideální, protože se to pak dá okecat…

Když jsme u zdravotního stavu, čmuchám čmuchám u své pravé ruky náběh na karpální tunel. Pro mou profesi (za posledních 10 let jsem strávil bez práce na počítači MOŽNÁ pár dní na nějaké dovolené) je to něco jako kdyby operní pěvkyni řekli, že ji do toho krku řezat musí a že si pak pár týdnů nezapěje. Zkontroloval jsem domácí podložku pod myš a zkonstatoval, že jestli v té opoře nějaký gel někdy byl, tak už utekl. A dnes jsem si cestou do práce pořídil novou. Za cenu 350 Kč u I.P. Pavlova. Normálně jde sehnat za kilo, ale byl jsem líný to nějak řešit a běhat kvůli podložce po Praze.

A nakonec jeden fascinující fakt. Dnes ráno jsem si při cestě tramvají všiml, že většina vody co tam zvenku lidi nanesou, není z bot či podrážek, ale z deštníků. Nikdo z těch, co jsem je pozoroval, deštník nevytřepal. Jedna „dáma“ ho zavírala až ve dveřích tramvaje. Nemám deštníky rád. Jsou velké, dají se leckde zapomenout a strašně s nima obtěžujete lidi okolo. Na zastávce na Hradčanské stačí dva deštníky vedle sebe a neprojdete. Nemáte kudy obejít šourající se lidi s deštníkem. Na plné tramvajové zastávce může mít rozevřený deštník jen dement. Nebo Čech. Spousta z nich netuší, se nejdříve z tramvaje pustí lidi, aby v ní bylo místo a teprve pak do ní další lidi nastupují. Dnes to nějaká babička vysvětlovala dvěma dětem a měl jsem z toho hezkej pocit. Často totiž vidím, jak na to i maminky s dětma serou. Tahají děcko a probíjejí se lidma, kteří chtějí vystoupit. Mám chuť jim v té chvíli dát výchovný pohlavek (maminkám, ne dětem).

Myslím, že tato fotka se vztahuje k tomu článku: Pohřešovaného seniora hledali v nemocnici, bavil se na Hip Hop Kempu. A rozhodně si myslím, že děda je frajer. Respekt!

P.S. Jo tenhle post je krapet jinej, jako kdybych ho ani nepsal já, že jo (ale psal)?

P.S.2: Pokud nevíte na co koukat, mám tu malý tip na jednu krátkou sérii sitcomů. Můj přítel Kuba většinou miluje silně podprůměrné nebo nanejvýš průměrné sračky (Elvíra), ale už několikrát mi ukázal něco, co dokáže chytit za srdíčko. Teprve po shlédnutí jsem zapátral na CSFD a vida, ono to má 86%! Bohužel HBO po první sezóně seriál v roce 2006 zrušila, ale je to fakt škoda, protože je to takovej správnej seriál o lidech a taky se tam herci nebojí říct třeba „zkurvená píča“, což je u českého dabingu stále dost inovativní. Takže seriál se jmenuje Lucky Louie a kdo hledá, ten najde i odkazy na přehrání (akorát pozor, je tam plno zasranejch reklam a vyskakovacích oken, nechápu zadavatele, to si jako fakt myslí, že někdo na tyhle sračky fakt kliká a pak si ještě ty věci kupuje?).