Vánoce, bolest zubů, Vánoce, bolest zubů. Ale hledejme to pozitivní. Letos jsem při vánočním přežírání zase tolik nepřibral. A to se počítá!

Vlastně to byl banální zákrok. Vypadla mi plomba, tak jsem ji chtěl nechat opravit před Vánocemi, abych si užil klidné svátky. Šlo o sedmičku vlevo nahoře. Zvláštní znamení tohoto zubu je, že jeho nervy jsou spojeny s trojklanným nervem, takže vás bolí nejen zub, ale také zub dole. Druhý den to krapet pobolívalo, ale (a to přiznávám) vykašlal jsem se na příkaz paní zubařky, ať v případě bolesti dojdu v úterý, jinak až po Vánocích. Ve středu už byly Vánoce. A bolest se stále dala snést, i když Ibalgin moc nepomáhal. U rodičů jsem dostal Aulin. Taky moc nepomohl. Vrátil jsem se zpět 25. a to jsem už musel co chvíli chladit zub studenou vodou. Po jednom dni, kdy jsem vypil několik litrů vody jsem si uvědomil, že to není dobré řešení.

Začal jsem tedy vodu vyplivovat. Pak jsem si spočítal, že zhruba každých pět minut (2 dny jsem spal jen velmi krátkou dobu) musím chladit. Prostě se to zhoršovalo a v té chvíli jsem zvažoval jít na pohotovost. Což je z mého pohledu konečná. Kdybych měl volit mezi tím nechat se ošetřit na zubní pohotovosti a přijít o tři prsty, asi bych po zákroku psal na klávesnici o něco pomaleji. A tak jsem se rozhodl, že vyplachovat ledovou vodou budu dál, ale budu prodlužovat intervaly. Kritických bylo 5-6 minut, ale jak jsem to jednou překonal, vydržel jsem i víc jak půl hodiny. A pak během chvíle konec. Jistě, tupá bolest a zvýšená citlivost zubu zůstala, ale samo o sobě to přestalo generovat bolest (nerv zřejmě umřel). Včera jsem začal pozorovat, že moje tvář začala natékat. Nebylo to moc, takže jsem to nechal na pondělní návštěvu zubařky při práci. Dnes je již nateklá znatelně. Zřejmě trojklaný nerv otekl. Uvidíme. Po telefonu mi už vyhubovala, že jsem měl jí na pohotovost, že když to oteče, je už pozdě. No jo. Raději tři prsty bych dal!*

* autor má strach ze zubařů pevně zakotven ve vlastní rodině. Přesto si dal kdysi závazek, že nikdy nebude jako jeho tatínek 14 dní doma trpět se zubem a pak ideálně o víkendu nepojede na zubní pohotovost.

Jinak ale Vánoce dopadly fajně. Mám nový kabát a dostal jsem i tašku přes rameno od Porsche Design. Nevím, zda někdy Kubovi vysvětlím, že jde o předražené věci, ze kterých si neulítávám, ale přiznávám, že z kabátu jsem měl radost opravdu velikou. Mnoho radosti jsem ale taky rozdal v rodině. A Kubík nakonec dostal mimo secesních stolních hodin taky mobil. Nemá rád dotykáče a vyhovuje mu BlackBerry, takže sáhl po použitém kousku v mobilní pohotovosti a vypadal nadšeně též. A já si uvědomuji, že po vší té bolesti od zubů jsem nějak tak vnitřně šťastnější a spokojenější. Inu jak bez svitu světla rozeznáme den od noci? Definovat své štěstí skrze vlastní bolest je přímočaře efektivní. Takže trpte! A pak si užívejte…

UPDATE: Zub je již otevřen, kanálky očištěny od nervů a zvesela to odtéká a já doufám, že nepřijdou horečky a nebudu muset nasazovat předepsaná antibiotika…