Odkládám to už dlouho. Ale snad se tento víkend dostanu k tomu, abych dal telefon do továrního nastavení. Důvod? Málo mažu SMS, telefon se zpomaluje a především mi na něj chodí notifikace ze sociálních sítí. A ty spravuju buď z PC nebo tabletu. Problém je, že se mi nezdařilo odinstalovat aplikaci Facebooku. A ono mazání notifikací, které jste již odmázli na jiném zařízení je krapet únavné a především zbytečné. Každovečerní rituál mazání notifikací před spaním, tak snad již brzo skončí.

A když už píšu o svém telefonu (jedná se o stařičký Samsung SIIImini), musím zmínit ještě jednu věc. Skoro nikdo mi nevolá. Odnaučil jsem se telefon používat. Když jsem v práci, mám ho někde na stole nebo v kapse, ale když mám volno a jsem doma, tak ho často nechám celý den u postele a jdu si sednout k počítači v jiné místnosti. Vzhledem k tomu, že je obvykle ztlumený, tak promeškám i těch několik málo hovorů od přítele a většinou to zjistím až několik hodin poté.

Asi to souvisí s mou odvěkou nechutí telefonovat. Protože mluvím tak, jak mluvím (R a Ř prostě nevyslovuji), tak prostě nerad volám. Vždy mi přišlo rychlejší a vlastně i zdvořilejší (ten na druhém konci není vyrušen a přečte si zprávu až bude chtít, zatímco jakékoliv zavolání znamená, že přerušíte práci – proto taky nenávidím nevyžádané hovory) psát maily nebo přes různé kecálky. Dnes dominuje Facebook, dřív to byl GoogleTalk nebo ICQ. Nejhorší to je, když mám někomu do telefonu říct své jméno. Jak se jmenujete? Hamšík? Hamfík? Hanzlík? Mašík? Nejednou jsem ze zoufalosti prostě vrazil sluchátko nejbližšímu kolegovi a požádal ho, aby tomu na druhém konci řekl MOJE jméno. I proto mi dodnes přijde úsměvné, že zrovna já jsem skončil v rádiu. No jo, jsou to paradoxy…