Ne neprodělal jsem mozkovou obrnu, rituál na Hradě pod velením Jakla a Hájka, ani jsem se ráno nepraštil o futra. To je názor jednoho z ‚diskutujících‘ na naší firemní stránce.

Jasně, jsou Vánoce. Lidé jsou k sobě prý milejší. Nepozoruju to. A rozhodně ne na internetu. Naopak je to čím dál tím horší. Když někdo diskutuje, automaticky je ten druhý blbeček nebo idiot. Kdyby někdo napsal: „Ještě že se toho Havel nedožil,“ má to určitě jiný význam, než když napíše: „Ještěže Havel zhebnul.“ A v posledních dnech počet takových nepěkných reakcí roste. Nechci se stát cenzorem, jak je mi vytýkáno, když někomu skryji vulgární příspěvek na našich stránkách. Vůbec mě netěší, že je nutné ty diskuse projíždět a kontrolovat jejich nezávadnost. Jenže jsme veřejná instituce a ani Facebook není službou bez falešných profilů. Ono vlastně na těch 17 tisíc fans to není zas tak zlé. Jen mě trochu mrzí ta vzestupná tendence. U posluchačů Radiožurnálu by člověk očekával vytříbenější reakce.

Na stranu druhou mě dokáže potěšit dramaturgie stanice. Například naši hosté. Za poslední týden se tu vystřídala Meda Mládková s Evou Jiřičnou, Petrou Kvitovou nebo Markem Ebenem. Nemůžu si pomoct, baví mě to.

Včera jsem v rámci skoro hodinové obědové pauzy (odcházel jsem z práce o půl osmé) stihl nevídané. Koupit si jídlo do ruky (dvakrát), pořídit si nové boty (do starých teklo dvojitou dírou) a ještě pořídit dárek pro švagrovou (chtěla jeden určitý mlýnek, který jsem tak nějak „uhodl“, jaký by to měl být typ). Ostatní dárky jsem zatím neřešil a dnes taky neuteču z práce před sedmou. Ale je mi to vlastně jedno, protože venku je stejně hnusně, doma mě nikdo nečeká a těch milých lidí na chodbách je pořád dost…