TOTO NENÍ HATE NA HALÍKA. V textu se věnuji jak mottu „JE SUIS CHARLIE“, tak textu pana Halíka. TOTO NENÍ HATE NA HALÍKA. V textu je taktéž dnešní graf prodejnosti českých novin a nedivte se. Bulvár jede. TOTO NENÍ HATE NA HALÍKA… Dokážeme ještě diskutovat?
Je to tak. Poblouznění z chytlavého sloganu „Je suis Charlie“ zvolna vyprchává. Aby taky ne, když se ze sloganu stal dokonalý produkt. Produkt, který si dáte na placku, na tričko, na svůj FB profil (ano, jsem to i já) a dáte si ho tam sami a ještě rádi. Přiznávám, měl jsem pocit rozpačitosti, když jsem včera při své procházce míjel NĚKOLIK citylightů s bílým nápisem JE SUIS CHARLIE. Na jednu stranu je to krásné a až poetické, když reklamka hodí do své výlohy tento vzkaz. Na stranu druhou je to prostě divný. Ze symbolu se stal produkt. A produkt tak silný, že když na jeho účet zkusíte zavtipkovat, budete podezřelý z podpory terorismu. Evropa se ve své omezenosti a absurditě přiblížila na dosah USA.
Ale zpět k Halíkovi. Neberu ho jako autoritu čehokoliv. Ale tu kritiku, která se na jeho hlavu snesla jen proto, že publikoval svůj názor (který IMHO není v základu vůbec mimo) mi hlava nebere. Byli karikaturisté hrdinové? Mno, kdyby se stejně trefovali do židovských a křesťanských ikon, asi by to mohli být hrdinové (nicméně tuším – NEOVĚŘENO, že v redakci padl v minulosti za nějakou židovskou karikaturu vyhazov, takže ono to tak nevinné asi nebude). Mohli být hrdinové pro pár ateistů…
Vůbec se nebavme o tom, že nikdo nemá právo takto zabíjet, vůbec se nebavme o tom, že jsou to oběti. To je jasně nastavené již tím, jak se vše seběhlo. Zabíjení neospravedlní ani víra v islám, v Ježíše nebo levnější barel ropy. A je správné se postavit terorismu. Bez diskuse.
I když s Holíkem nelze souhlasit v tom, že svoboda diskuse by měla být ohrazena mantinelem, kteří tvoří jistá mez vulgarity a neúcty, chápu jeho výzvu proti nezodpovědnému přilévání oleje do ohně nenávisti mezi lidmi a kulturami. Ano, bylo by opravdu daleko lepší, kdyby si lidé raději všímali věcí, které mají společné, které je spojují než hledání rozdílů. Jen mám pocit, že tato logická úvaha jde proti lidské přirozenosti. Ale nejde proti ní i vzdělávání? Každopádně jsem smutný. Ne z toho co se stalo v Paříži (samozřejmě že z toho taky). Ne z toho co napsal Halík. Ale z toho, že pozoruji značný úbytek chuti lidí diskutovat. Diskutovat obecně. Jako by se z lidí vytrácela ochota poslouchat. Ochota ALESPOŇ VYSLECHNOUT DRUHOU STRANU. Ochota ZAMYSLET se nad názorem někoho jiného. Možná, že dřív platilo, že rodina je základ státu. Dnes hraje mnoho z nás na individualismus. Jako bychom se báli toho, že různorodost zabije naše ego. Stavíme vlastní hradby a plot ne okolo rodiny, ale okolo sebe. A neposloucháme lidi okolo. Není to tragická chyba?
Jak ukazuje graf čtenosti online médií, to, co často považuji za chybu je zkrátka v lidské přirozenosti. S Danem Dočekalem se na leccos shodneme, na něčem ani za Boha, ale faktem je, že i kdybych týden seděl nad tím, jak přepsat lépe jeho slova, byl by to ztracený čas. Dan má pravdu. „Čtenářům je jedno, kdo lže, manipuluje, vymýšlí si. Nakonec: vše, co dostávají, mají zadarmo. A co především, chtějí se bavit, bavit a jenom bavit. “ AMEN
První pětice: NOVINKY.CZ, IDNES, NOVA, AKTUÁLNĚ, DENÍK – Novinky jsou jedničkou v návštěvnosti (což koresponduje s mojí zkušeností, že nejvíce sdílené věci na českém FB mají právě ony). Mají prakticky 2x tolik než iDnes. Následuje Blesk (hurá aspoň v online světě není první), Lidovky, Ihned a pak už je to slabší. Parlamentní listy jsou vlastní kategorie. To není zpravodajství, to není bulvár. To je politický bulvární guláš, který si na zpravodajství hraje. Desáté jsou Eurozprávy. Tam jsem už četl velké kraviny. A jedenácté Českénoviny aka ČTK? Ty za posledních 5 let postupně spadly na skoro polovinu.
Napsat komentář