Původní termín bratrových 40. narozenin narušila nemoc a tak jsme si v polovině února dali repete v podobě oslavy. Ani tak jsme nebyli kompletní…

Noc před oslavou odpadla máma, jejíž tělo se rozhodlo vyzkoušet, jak dlouho může vylučovat příjmutou potravu horem i spodem najednou.

A tak se stalo, že jsem na oslavě s otcem a bratrovým tchánem rozebíral politiku. To by se samozřejmě nestalo, kdyby tam byla máma, která nám toto téma ve jménu vyššího dobra a klidu zakazuje. Byl jsem pod neustálým tlakem ze dvou stran. Mluvil jsem o Rusku, ale samozřejmě došlo na argumenty, že USA taky napadají země a tak dál. A že se všichni spikli proti Babišovi. Občas jsem s něčím musel souhlasit, aby celá diskuse nevyeskalovala v něco horšího, ale většinou se mé argumenty odrazily od stěny jako ten pověstný hrách. Pány z druhé strany tábora uklidnila jen moje prognóza toho, že po tomto volebním období se Babiš vrátí jako vítěz.

Z internetu už vím, že na dotaz: „Ty chceš tady válku?“ se neodpovídá ano ani v žertu. „Ne, nechci tu válku, ale vidíme kam vedlo ustupování Rusku v roce 2014.“. Myslím, že táta došel taky k závěru, že nenávidím důchodce, protože bych jim bral prachy. Tak to samozřejmě není. Jde jen o to, že matematicky je nemožné, aby větší počet důchodců byl živen ze stejně velkých daní zmenšující se skupiny lidí v produktivním věku a to v době, kdy se dožití důchodců mužů zvedlo za poslední 3 dekády o 7 let (to je 1,7 milionu na každého důchodce navíc). Důchodci jsou navíc jedinou skupinou, které stát pokryl v době covidu náklady víc než ostatním.

Jde o to, že tohle je prostě neudržitelné bez toho, aby se stát víc a víc zadlužoval. Jenže zároveň platí, že víc důchodců rovná se taky víc volebních hlasů. Žně pro populisty! Vysvětlí někdo seniorům, jak budou žít v blízké budoucnosti jejich vlastní děti a děti jejich dětí, pokud budou platit větší a větší daně jen proto, aby se důchodcům nežilo hůř než vloni?

Je to smutné, jak normálně uvažující lidé mohou hájit stát, který rozpoutal válku (z jejich pohledu za válku na Ukrajině může z půlky NATO) a že za nejlepšího politika by brali člověka, který dokáže druhou větou popřít to, co řekl ve větě minulé. Je to smutné, ale nenapadá mě žádný způsob, jak to změnit. Protože my už dlouho nežijeme ve světě dialogu, ale jen ve světě monologů, kde nemáme potřebu druhým naslouchat. Smutný, ale je to tak, jak to je…

Každopádně oslavu jsme si užili, zahráli jsme si bowling a snad až na sobotní noc si to užili. Sobotní noc totiž probíhala tak, že jsem chrápal, Kuba mě budil a tak se nevyspal ani jeden z nás.

A protože náš milý spolubydlící je žertéř, až po příjezdu domů jsme se dozvěděli, že z našeho zmizení měl velkou radost a taky chystal velké plány. Jeho odhad, že na Moravě dva dny nepřežijeme se ovšem ukázal jako značně nepřesný…