Takže poslední den v roce 2012, ááááno? Čas na nějaké sentimentální bilancování.

I když. Bude sentimentální? Vždyť se to dá shrnout jednou větou. Rok přišel, odešel a my jsme tady dál. Ale buďme konkrétnější. Cítím se krapet moudřejší, kapku rozvážnější a daleko méně nervní. S tím se váže to, že jsem i uzavřenější a moje duše dostala tvrdší slupku. Jako kdybych už nikdy víc neměl v úmyslu pustit si někoho blíž k tělu. A ani mi to není líto. S lítostí mám vůbec problém. Možná jsem ji všechnu vypotřeboval na sebe. Pár měsíců soustavného koupání v sebelítosti vyčerpalo všechny její zásoby. Ale život jde dál a jizvy se pomalu hojí, i když zůstanou viditelné.

To zní ovšem daleko více pesimisticky, než jak tuto skutečnost vnímám. Holt romantika je pro mladý. Nic pro starnoucí buzny. Spadnout lze i ve chvíli, kdy jste nohama na zemi. Jen to podstatně méně bolí, než když si plachtíte vysoko. A daleko líp se vstává!

I když to tak nemusí vypadat, jsem optimista. Nic není na věky. A vždy stojí za to snažit se posunout, změnit nebo jen vytrvat. V tom příštím roce plánuji ode všeho kousek. Posunout se v práci, změnit své fyzično a vytrvat v mnoha jiných věcech. Důležité je, abychom byli zdraví, abychom na sebe dokázali být milí a abychom měli ve svém životě pár lidí, se kterými vám nevadí dýchat stejný vzduch v místnosti. Co více si přát?

Mám pár plánů do budoucna. Například napsat pár povídek. Už do nich sbírám hlášky. Strašně moc chci někam použít například toto: „Díval se na mě i na toho muže v posteli a jako smyslů zbavený zaječel hlasem ještě vyšším než obvykle: Udělal jsi z mýho otce teplouše!“ Inu fragmenty…

P.S.: Rok 2013 je prvním rokem od roku 1987 se 4 rozlišnými číslicemi…