Někdy mi to už leze na mozek, ne že ne. Ale jsme v tom všichni. Život není jednoduchý. Můžete s tím bojovat nebo se s tím smířit.

I když jsem už víc jak rok doma, občas přece jen musím do práce a jsem za to docela rád. Sice to znamená předtím podstoupit test, ale zrovna v mém nose už asi stěží něco překoná 12 centimetrů dlouhý, krví nacucaný tampon, který mi tam před lety zavedli po zprůchodnění přepážky (pardon, pokud zrovna jíte). Zrovna nedávno jsem potkal kolegyni, když jsem ukládal techniku a během asi dvouminutového rozhovoru v kuchyňce jsme se shodli na tom, že celá ta pandemie už nás vlastně jen tak nějak míjí. Lidi i firmy se s ní naučily už trochu žít. A i škarohlídi mohou vidět světlo na konci tunelu a nejpozději kolem podzimu už by sitace (díky očkování) mohla být o dost lepší. Jistě, sednout si na zahrádku, to po roce člověku docela chybí.

Osobně se ale těším daleko, daleko víc na otevření obchodů s textilem. Fakt nejsem člověk, co by rád nakupoval oblečení online. Možná mikinu nebo bundu. Ale kalhoty nebo boty potřebuju nutně vyzkoušet. Koupit si boty nebo rifle online? Nejsem toho moc schopen. Jenže moje aktuální situace je taková, že mám poslední dvoje rifle, do kterých se ještě nasoukám (ach ano, trochu jsem i přibral) a zatímco jedny už mají slušnou díru v rozkroku, na těch druhých se začala tvořit.

Poslední měsíc se mi taky rozpárala přikrývka, ze které lezly chuchvalce ovčí vlny. Našel jsem doma asi 20 jehel, ale do žádné z nic bych nenacpal niť, protože měly opravdu titěrná ouška. Naštěstí galanterie fungují. I za cenu toho, že jsem musel před obchodem objednat zboží v eshopu a v mailu ho pak ukázat paní prodavačce. A tak jsem odhadem tak po 25 letech vzal do ruky jehlu, niť a jal se zašívat si deku. Jako bonus jsem přišil 3 knoflíky na povlečení (našel jsem je den předtím při úklidu pod postelí). Musím ale přiznat, že mě docela překvapilo, jak snadno se při takové práci unaví netrénované ruce. Většina mé pracovní činnosti souvisí v posledních letech hlavně s mačkáním kláves nebo knoflíků na myši či případně foťáku. Pak je tu ještě občasné vaření, ale jinak toho rukama moc nedělám. Možná bych měl kromě svého života u počítače zkusit i něco jiného (upřímně ale nevím, zda chci)…