Možná, že se v poslední době trochu nudíte. Poslední rok byl obtížnější než roky minulé. Možná občas každý tápeme nad tím, zda jsme světu nějak užiteční. Pokud ne, jistě se jednoho dne dočkáte toho, že se krize středního věku zeptá i u vás. Pokud se zajímáte o vědu, techniku a vesmír, mám pro vás hned dva tipy na to, jak pomoci vědcům na celém světě jen s tím, co nosíte v hlavě nebo v kapse.

V prvním případě jde o web Zooniverse, na kterém najdete desítky možností, jak pomoci vědcům. Můžete vyhledávat třeba přechody planet skrz hvězdy nebo kreslit ramena spirálním galaxiím, případně kategorizovat glitche ze záznamů gravitačních vln. Jasně, nechtěl bych to dělat 8 hodin v kuse, ale za ten pocit užitečnosti to stojí. A nejde jen o vesmír. Bádat lze i v oblasti biologie, klimatických změn, historie, ale i sociálních věd.

Pokud si na Zooniverse nenajdete nic, co by vás bavilo (čemuž se těžko věří), možná by vás mohlo zaujmout, že každý z nás nosí v kapse detektor kosmických částic. Ano, řeč je o mobilním telefonu. A vůbec to nemusí být nejnovější model, ale zvládne to i váš váš starý mobil se slabou baterkou, pohozený v šuplíku pro strýčka Příhodu. Než se ale dostanu k samotné androidové aplikaci CREDO, která vám umožní detekovat částice (verze pro iOS zatím není), povíme si něco o fyzice, která se s tím pojí.

Kosmické záření je proud vysokoenergetických částic pocházejících z kosmu. Na Zemi máme štěstí, že nás chrání atmosféra a před částicemi nabitými elektrickým nábojem, také magnetické pole Země. Tyto subatomární částice se pohybují vysokou rychlostí a dopadají do zemské atmosféry. Zde se mohou o molekuly atmosféry rozbít. Srážkami tak vznikají další částice, reakce se dále větví a výsledkem je sprška. Toto drobení pokračuje, dokud není původní energie primární částice rozdělena mezi miliardy částic dopadajících na zemský povrch. Jedná se především o protony (85 až 90 procent) a jádra hélia (9 až 14 procent). Zbytek tvoří elektrony, jádra jiných atomů, ale také další elementární částice. Daleko víc o kosmickém záření pak zjistíte v rozhovoru s Armanem Tursunovem z populárně vědeckého cyklu Dobré vědět (čímž bych rád smeknul před jeho autory):

Vědci na zachytávání těchto částic z kosmu postavili několik detektorů, ale tak silně nabitých částic, jako byla ta nazvaná Oh-My-God (neplést si s takzvanou božskou částicí – Higgsovým bosonem), kterou vědci zachytili v říjnu 1991 nad Salt Lake City v Utahu, na Zemi příliš nepadá. Měla ultravysokou energii zhruba 3,2×10²⁰ eV. To je asi 50 joulů, tedy energie srovnatelná s kinetickou energií letícího baseballového míčku.

Jak jsem napsal výš, detektor těchto částic si nosíme každý sebou. Je jím fotografický snímač v telefonu. Jak pomoci vědcům s jejich zachytáváním a jak to celé funguje pak zjistíte v tomto videu:

A nakonec pár tipů na efektivnější chytání částic. Neustále zapnutý snímač vám samozřejmě umí vyždímat baterii. Telefon je proto lepší mít na nabíječce. Nejlepším místem doma je parapet u okna. A nejlepším oknem je takové, které má hodně volného prostoru kolem sebe a kterému nestíní blízká zástavba (ještě lepší by mohlo být střešní okno). Pokud máte silnou powerbanku, možná bude dobré vědět, že více částic chytíte spíše venku než v uzavřeném prostoru. Stejně jako to, že jejich počet roste spolu s nadmořskou výškou, což věděl rakouský fyzik Victor Franz Hess už v roce 1912.

Tak co, nepomůžeme trochu posunout lidstvo blíž budoucnosti? Myslím, že podobný experiment by mohl na pár dní třeba zabavit i vaše děti. Nemluvě o pozitivním přínosu toho, že nebudete alespoň pár hodin hledět do displeje mobilu. Mějte se fajn a poznávání zdar!

P.S. Dostal jsem od @dawidferenczy upozornění, že této blahodárné kratochvíli se říká občanská věda a více o ní najdete třeba zde: https://www.citizenscience.cz/

P.S. 2 Pokud máte nějaký starý telefon (s fotoaparátem) v šuplíku a nemáte s ním žádné plány, jeden či dva rád v tomto experimentu využiju.