Už jsem tu měl plno daleko jednodušších titulků. Ale nenapište to, když to tak hezky sedí. Jsem celý život poměrně dost vulgárně se vyjadřující se člověk, kterého občas popadnou hysterické ataky umíněnosti. Jsem asi to nejstarší dítě, které znám. A ano, táhne mi na 39…

Na konci září jsem sám sobě nařídil digitální detox od Facebooku. A zatím ho kupodivu držím. Sice se mrknu občas na Facebook, ale nepostuju vlastní statusy. Maximálně někomu popřeju k narozeninám. Dát si kompletní sociální detox je samozřejmě docela těžké, když je vaší prací právě zveřejňování příspěvků na sociálních sítích (jde to líp, když zrovna čerpám dovolenou). Ale možná právě to je výzva. Měli jste někdy období, kdy jste během 1 hodiny zveřejnili na soukromém profilu třeba 5-6 příspěvků? Já jo. I opakovaně. A i když se snažím svou autocenzuru do této publikace zapojit, ve chvilkách, které by fotbalista Řepka zřejmě popsal jako „blikance“, projde autocenzurou lecos. I to, co by projít nemělo (za jeden takový rádoby vtipný a hloupý status jsem se ostatně loni i veřejně omluvil).

V rámci snahy o vyváženost nikdy veřejně neříkám, koho budu volit. Ale letos to řeknu bez obav. Volit nejdu. Z menší části ze znechucení nad politikou, z větší části proto, že se na místě trvalého bydliště nezdržuji posledních asi tak 15 let. A jít volit do komunálních voleb jen pro účast? To mi nedává smysl. Myslím, že tento problém řeší v Brně i Praze mnoho lidí. Žijí tu roky, ale nevyřešili si převod trvalého bydliště (třeba kvůli tomu, že jsou v pronájmu a majitel si to nepřeje, třeba kvůli tomu, jak nepříjemné, zdlouhavé to je nebo třeba jen kvůli vlastní lenosti).

Je škoda, že si v roce 2018 můžete objednat po internetu jídlo, které vám dovezou do 20 minut, můžete si nechat vytisknout 3D objekt, do několika málo dní vám banka doručí platební kartu (komplet zařízenou online), ale na obíhání úřadů se toho stále moc nezměnilo. Je škoda, že zatímco předvolební plakáty politických stran vrší jednu banalitu na druhou, ty velké zásadní věci jako je třeba důchodová reforma nebo elektronizace státní správy (nějaká smysluplná a centrální, aby většina jednotlivých systémů spolu spolupracovala) vlastně už nikdo neřeší. Po mnoha letech všeobecného kritizovaní poměrů české politické reality na sociálních sítích i blogu jsem tak kompletně dohořel. Možná je to jen dočasné, ale trošku se mi zdá, že dost věcí mi v tomto státě už začíná být jedno.

Letošní marketingové materiály stran byly velkým tripem do říše bizarnosti (kdybych chtěl bych vtipný, tak řeknu, že cílovou skupinou většiny politických stran byl zřejmě volič s IQ menším než 80, což je 10 bodů nad hranici mentální retardace). Přidám ještě jeden postřeh. Je zajímavé, že až do voleb všichni doručovatelé respektovali nálepku „REKLAMU NECHCI“.  Doručovatelé předvolebních letáků ale buď neumí číst nebo nepovažují tyto reklamní letáky za reklamu a nebo je jim to prostě jedno.

Přeji vám všem i sobě „Slunce v duši“…