Pamatujete na kauzu s fotkou prvňáčků? Jak tam někteří siláčtí diskutéři chtěli hodit granát? Jejich nenávist přetavil Patrick Zandl v dobro. A přitom stačilo málo, 16. listopadu publikoval na Facebook příspěvek ve kterém píše, že je mu ze situace v Česku opravdu těžko.

„Nadávky, výhrůžky na adresu dětí. Granáty a plyn. Když už si vysvětlím, že je to lokální výron frustrace a čekám její hromadné odsouzení, slyším jen ohlušující ticho. Je mi zle z takového ticha. Je čas si to říct na rovinu. Když vidíme zlo a mlčíme, jsme sami součást zla.“ A vyhlásil neoficiální sbírku (na konání oficiálního dobra je totiž v ČR potřeba splnit zákonné podmínky).

Včera ohlásil, že už mu zhruba tisícovka lidí poslala přes 340 000 korun.  Mám z toho radost. Ukazuje se, že nenávistných frustrátů je na internetu pořád méně, než těch, kteří se rádi nechají strhnout ke konání dobra. Jen je někdy potřeba, aby je někdo jako Patrick strhnul a pak se to nabaluje samo.

Vidím to i v práci, kde občas pomáhám s administrativou pro Ježíškova vnoučata. Vyklubal se z toho projekt plný emocí, příběhů a přání, které člověku někdy svou upřímností či zdánlivou banálností až vyrazí dech. Budu moc rád, když na staré a opuštěné lidi bude myslet i někdo z vás. Udělá jim to obrovskou radost. Ještě stále můžete jak plnit přání, tak oslovit nezapojený domov pro seniory třeba v místě vašeho bydliště. Na příkladu Patricka Zandla vidím, že starat se má smysl a že i jeden jediný člověk může udělat věc, kterou kterou když podpoří hromada lidí, tak se tu něco reálně zlepší. A to není málo…