Vlastně jsem se tomu nechtěl moc věnovat. Ale pak jsem zahlédl reakci Jana Handla a reakce na jeho reakci…

Absolutní souhlas s @No4711, média spustila hysterii k vraždění v Paříži, protože šlo o kolegy novináře. Jinak by to zapadlo…

— Jan Handl (@erben) January 7, 2015

Nemyslím si, že by 12 mrtvých v redakci pařížského satirického listu přímo zapadlo. Stejně tak si nemyslím, že by zapadlo 12 mrtvých v Německu, kdyby k tomu došlo tak, jak v Paříži. Ale s tím, že důležitost této zprávy média přefukují cítím. Je to ale prudce logické. Německým, polským i českým novinářům bude 12 mrtvých kolegů vždy blíž, než 100 mrtvých v Africe nebo na Blízkém východě. Zní to tvrdě a nelidsky? Může být, ale tak to zkrátka funguje. Pokud chcete nějakou obzvlášť pitomou analogii, tak čeští poslanci si taky sami hlasují o svém platu. Je to obyčejná lidská reakce. Horníka dojme méně 10 zabitých vojáků než 4 zavalení horníci, barmany víc zaujme, že někdo zabije jeho kolegu v blízkém městě, než když náklaďák srazí 4 lidi na přechodu. Zkrátka se novinářů týká smrt kolegů o něco víc. Neříkám, že je špatně na to poukazovat. Naopak je to správné, protože KAŽDÝ (novináři, politici, prezid… no dobře, některým je k ničemu) potřebuje sebereflexi.

Konflikt v Sýrii si do konce roku 2013 vyžádal přes 130 tisíc obětí, z nichž více než třetina jsou civilisté. Během roku 2013 počet uprchlíků stoupl z 500 tisíc na téměř 2,5 milionu. Zajímá to ale české čtenáře? Jistě, pár lidí to sleduje. Ale mluvím o mase. O té mase, která ráno koupí Blesk a pro kterou jsou bulvární novináři školeni psát jednoduchými slovy (nedělám si srandu, kdybych v Aha napsal slovo sofistikovaný, editor by mi ho určitě vyhodil). Tak ne, tuto většinu to zas tak moc nezajímá. Je to daleko. Za to Paříž, ta je necelé dvě hodiny letadlem.

Nyní máme dvě možnosti. Buď skočíme na protiislámskou vlnu a budeme se snažit (jak jen to bude možné) potlačovat práva muslimů, začneme venčit prasata u mešit a budeme se chovat jako nenávistní idioti (u tohoto člověka to zvlášť nechápu, když je z poloviny Japonec) nebo se zamyslíme a uvědomíme si, že náboženští fanatici jsou u mnoha náboženství. Jasně, dnes už křesťané neupalují čarodějnice, ale keců o potratech a homosexualitě mají často plnou hubu. To je ostatně znakem mnoha náboženství. Dogmata, pravidla, příkazy. Podřiď se slovu božímu a budeš spasen. Jen naše nauka říká, jak žít správně (mimochodem se to netýká jen náboženství, i ateisti mohou zblbnout, ostatně i český stát kecá lidem do života i ve chvílích, kdyby měl mlčet). Možná si lidstvo jednou uvědomí, že tím největším problémem lidstva, kvůli kterému umírá tolik lidí, není otázka „která víra je pravá„, ale VÍRA samotná.

P.S. Občas mám pocit, že jsem ten poslední, kdo by měl hájit islám. Jako homosexuální ateista vidím jisté rezervy v toleranci této víry. Ale prosím všechny myslící lidi, aby použili mozek. Pokud začnete dávat rovnítko mezi slova „islám“ nebo „muslim“ a slovo „terorista“, nedivte se. Dali jste sami povolení hájit svou víru zbraněmi, protože jste všechny lidi stejného vyznání hodili do jednoho pytle. A to nikdy nekončí dobře.

#JeSuisCharlie nebo #JESUSCharlie?

Autor pracuje v médiích.