Bylo to jako každé poprvé. Trochu nešikovné, trochu jsem se trápil a vlastně vůbec netuším, co z toho bude. Ale je to za mnou…

První černobílý film jsem dofotil. Zda z něj bude alespoň jedna dobrá fotka je ve hvězdách. Analogové focení má mnoho specifik. Výhodou Canonetu QL-17 je to, že narozdíl od mých prvních dětských fotopokusů s Ljubitelem má alespoň zámek proti vícenásobné expozici, což byl v minulosti kámen úrazu. Nafotil jsem s Ljubitelem asi tři cívky filmu (nikoli kinofilmu) a nikdy z něj neviděl jedinou fotku. Filmy jsem totiž po nafocení rovnou vyhazoval. Temnou komoru jsem neměl, vyrobit si fotky bylo poměrně drahé (mluvím zhruba o období 1989-1992) a já si byl téměř jistý, že žádná z fotek nevyšla a minimálně 2/3 z nich tvořila právě vícenásobná expozice.

Zítra odevzdám film do fotolabu a zřejmě zakoupím ještě jeden film, abych následující víkend zkusil fotit méně technicky a více jako fotograf. Vložení filmu jsem si již vyzkoušel a s vyjmutím snad již také nebude problém. Musím se ale přiznat, že si nejsem jistý, zda jsem film částečně nepoškrábal. Prvních několik otoček po vyfocení jsem totiž netušil o pojistce dole na přístroji. Nebo přesněji řečeno jsem o tlačítku tušil, ale nevěděl jsem, k čemu ten čudlík sakra slouží.

Pokud bude některá analogová fotografie stát za zveřejnění, tak ji později asi zdigitalizuji, ale to teď neumím říct. Tak alespoň jedna z Instagramu.

P.S. Český rozhlas rozjel na Facebooku  i Twitteru projekt Znovu 89, který má snahu přiblížit rok 1989 i těm, kteří toto období nezažili nebo ho prožili optikou dítěte. Pokud vás zajímá, nebojte se projekt sdílet :).