Týden jsem v práci začal poměrně svižně. Sice se mi do práce vstávalo těžko (venku hnusně, zatažené rolety), ale rychle to přešlo. Očekávali jsme totiž pokoření hranice 20 000 fanoušků na Facebooku. Hlídal jsem to natolik důsledně, že jsem si nevšiml, že na Twitteru jsme získali followera s pořadovým číslem 900. A pak na našem FB přistál tento dotaz: „Necítíte se trochu trapně když se honedbáte nad tím, že máte 20 000 „odběratelů“ na fb když Evropa 2 jich má skoro 300 000?“
Možná se někomu zdá, že 20 tisíc je na tak profláknutou značku jakou Radiožurnál je, málo. Jenže správa veřejnoprávní stanice má svá specifika. Nevěříte? No tak já vás přesvědčím. Klikněte si prosím na facebookové stránky Radiožurnálu, Frekvence 1 a třeba Evropy 2 (otevřou se vám v novém okně).
Co uvidíte? Na Frekvenci 1 někdo jménem Diana nahrál obrázek trenéra Slávie Františka Straky. Jednoduchý krátký komentář jako z příručky o sociálních sítích – tedy stručný a končící otazníkem. Možná se pletu a Frekvence 1 a MAFRA spolu nějak spolupracují a mění si bezplatně fotky. Pokud tomu ale takto není, dalo by se zveřejnění této fotografie považovat za krádež. Jedná se totiž o fotografii, kterou vyfotil Michal Šula ze společnosti MAFRA (iDnes). Důkaz? Patří k tomuto článku. Status zveřejněný pár hodin před fotografií Františka Straky z MAFRA taktéž postrádá kredit. Aby ne. Na internetu již zřejmě nějakou dobu koluje. Důkaz zde: http://www.tineye.com/search/404f9dde9eea1573af9752b5c2e4d030932ad32b/
Sice mají obě stránky daleko více fanoušků než stránka Radiožurnálu, jenže je tu „jenže“. Porovnejte intelektuální výši jednotlivých statusů!
Zatímco u Evropy 2 lze říct, že má pravděpodobně mladší posluchačskou základnu než Radiožurnál (a na FB najdete snáze 10 lidí do 20 roků věku než 1 nad 45 let), posluchači Frekvence 1 by se mohli s demografickou skupinou posluchačů Radiožurnálu krýt více. Rozdílů v přístupu ke správě FB stránek máme ale více. Radiožurnál se například snaží na reakce fanoušků na stránce odpovídat. Vlastně se snažíme o oboustrannou komunikaci cíleně. Nepoužíváme Facebook jen proto, abychom lidem oznámili: „My jsme na Facebooku“. Nepoužíváme ani FB jako RSS s obrázkem třeba po vzoru serveru iDnes. Ptáme se našich fanoušků a jejich odpovědi mají také své místo v našem vysílání.
Mimochodem vtípek pod tímto textem, který uveřejnila Frekvence 1 na své FB stránce, pochází od rakouského kreslíře Tima Whyatta, který má na své webové stránce upozornění, že všechny obrázky mají copyright. Jenže co by si žádná soudná firma nedovolila v marketingu nebo na webové stránce, na Facebooku prochází.
Vypadá to, že oba profily neveřejnoprávních rozhlasových stanic se s autorskými právy moc nepářou. Tu vtípek, tu obrázek nějaké zahraniční hvězdy, tu vtipné video a samozřejmě občas promo (nic proti). Až na výjimky věci, které někoho někde jinde zaujaly a tak proč je neprsknout na Facebook? Jenže touto cestou Radiožurnál nepůjde. Radiožurnál ctí (byť ku svojí škodě) autorská práva. Na facebookovém profilu Radiožurnálu najdete jen takové fotografie, které máme v interním archívu, které nafotili naši zaměstnanci nebo fotky z volně dostupných fotobank (s kreditem). Přiznávám. Je to cesta mnohonásobně namáhavější a taky méně atraktivnější pro fanoušky. Ostatně na Facebook nesmíme podle licenčních podmínek nahrát ani zakoupené fotografie pro web z ČTK nebo Reuters.
Je tedy 20 000 fanoušků málo? Nemyslím si.
Ad tvůj postřeh, jak to děláte. K čemu je vlastně další kanál, kde vám lidi můžou nadávat, že to děláte blbě? Někdy mám pocit, že u českých médií si stránky nepřidávají fanoušci, ale lidi, kteří touží nadávat.
Je taky pěkné, že reakce čtenářů zveřejňujete ve vysílání, ale osobně je to věc, která mi po příliš velkém množství hudby vadí asi nejvíc. Názory Božky z Horní Dolní a Franty z fabriky k dluhu České republiky jsou obyčejné hospodské pindy.
Momentálně v Mafře hledáme člověka na sociálky, který pomůže redaktorům v lepší práci s Facebookem a Twitterem. Určitě to jde líp, ale ani dnes není Facebook pouhé překlopení RSS.
No tech nadavek na hudbu a na to jak jsme neco pokonili nakonec neni tolik, kdyz je clovek dokaze vhodne usmernovat. Pro vedeni stanice jsou nazory lidi ve vysilani dulezite, naznacuji, ze je jim (lidem) stanice bliz. Ale stale hledame nejvhodnejsi formu a nektere veci budeme menit.