Tak se nám sešel týden s týdnem. Dlouho tu nebylo až tak mrtvo. Holt cena za spokojený život a méně útěků od reality. Ehm Ehm.

Ale ne vážně. Ve světě se událo mnoho věcí. Například v Bostonu chytili strůjce onoho nesmyslného útoku na lidi, kteří se přišli podívat na maraton. Může za to samozřejmě víra. Jak jinak. A je úplně jedno, že křesťanství má v současné době jistý náskok před NĚKTERÝMI středověce smýšlejícími islamisty. I křesťané jsou v některých názorech sto let za opicemi. Potraty, antikoncepce, postoj k homosexuálním menšinám. Ale aspoň už nikoho neupalují… Nebylo by lepší lidem zakázat vyznávat víru veřejně? Ať si každý věří v co chce a nikoho tím neobtěžuje. Jsem člověk, pro kterého je víra přežitek. Ale nikomu ji neberu. Ani kvůli tomu nelustruju své kamarády. Věřte si a věřte si čemu chcete. Dokud mne nezačnete přesvědčovat nebo omezovat, je mi jedno zda kvůli vaší víře něco nejíte, některý den nepracujete nebo souložíte pouze v poloze 33 a 62 z Kámasútry. Je to vaše věc. Nebylo by to krásné, kdyby se lidé nezabíjeli jen kvůli tomu, aby jakémusi hypotetickému Bohu projevili pseudoúctu, psedoposlušnost a pseudoodannost?

Bitcoin se aktuálně vrátil na hodnoty kolem 120 dolarů a pokud někteří analytici prorokovali jeho zánik, moc bych se v této chvíli nebál. V pražském Crossu proběhl oficiální release hry Coraabia, což je karetní online hra s pěknými vizuály a já jim fotil pár fotek. Taky jsem se poprvé v životě pokusil o štěk ve studentském krátkometrážním filmu. Točilo se hodně volně, repliky vznikaly na place a jsem docela zvědavý. Doufám, že moje malá role slizké stárnoucí buzny nebude mojí rolí poslední. Filmeček by snad měl být dokončen do 16. května, kdy se bude v Brně promítat v rámci XIII. filmového festivalu fakulty informatiky. Ale to je ještě daleko. Hned v pátek si střihnu focení 3D filmového festivalu v Praze. Uvidím, třeba někdy skončím ve filmovém průmyslu. Škoda že nejsou filmy němé. Se svou výslovností asi jako herec nikdy kariéru neudělám. Ale což, určitě se s tím dokáži smířit.

Budu totiž sportovec. Ehm. Ok, to asi taky ne. Nicméně je trochu paradoxní, že ve věku 33 let začínám běhat, abych měl formu na běh půlmaratonu. Jako chápete? Já, který jsem míval z tělesné výchovy trojky a možná jednou i čtyřku, najednou sportuji. Sám od sebe. Jako bych si chtěl dokázat, že to zvládnu. Přitom si nic dokazovat nepotřebuju. Jsem klikař a moc dobře vím, že když mi o něco jde, tak toho dosáhnu. A je jedno o jak moc velký nesmysl se (zdánlivě) jedná a jak nemožně to zní. Každopádně jsem v běhání dosáhl jistých pokroků. Na jeden zátah nyní běhám přes 10 km a díky SportBandu od Nike vidím poměrně jasně, jak se zlepšuji. Trochu se bojím dne, kdy mi nepadne ani jeden rekord, ale zatím je co zlepšovat. Čas 4:36 za kilometr i 28:43 za 10 km 5 km jistě nabízejí mnoho prostoru ke zlepšování. Nejlepší je totiž nedělat věci proto, že je po vás někdo vyžaduje nebo protože musíte. Nejlepší je dělat věci proto, že je dělat chcete. Průšvih je, že když to jednou zjistíte, snadno si na ten komfort zvyknete. Ano, už i já jsem ve stavu, kdy většinu toho co dělám, neprovádím z toho důvodu, že musím, ale protože chci. Nedávno jsem se na tom shodl s mojí kamarádkou z bývalého SSSR. Jako mladý jsem neuměl být spokojený, jako bych se bál užívat si život. Dnes se už nebojím.