Ano, je tam skrytý odkaz na Asimova. Nedávno jsem na Twitteru tvrdil, že práci sociálního editora by měli ideálně dělat asociálové. I když částečně za tím tvrzením stojím stále a částečně se samozřejmě jedná o nadsázku na hraně trollingu, není to tak úplně pravda.

Sociální editor totiž nemůže být jen člověkem, který plánuje komunikaci na Facebooku, vymýšlí otázky a obsah postů. Jeho prací je často též hájit postoje svého zaměstnavatele. Ideální samozřejmě je, když může hájit postoje, se kterými sám souhlasí. Stejně jako tiskový mluvčí, se ovšem často může dostat do pozice, kdy s něčím (ve skutečnosti klidně malichernou nicotností) vnitřně nesouhlasí. Třeba s postojem kolegy. A právě v takových chvílích musí projevit sociální cítění a zkusit se vžít do role svých oponentů uvnitř firmy. Většinou se ukáže, že nic není černobílé.

Za moje první tři měsíce v Českém rozhlasu jsem se do takové situace dostal pouze dvakrát. A i když jsem měl na počátku na daný problém jasný a konkrétní názor, dnes ho nemám. Díky komunikaci s ostatními jsem totiž dospěl k tomu, že nejsem ani vládce světa, ani nemám patent či etalon všeobjímající objektivní pravdy. Ano, pokud chcete dělat sociální sítě, musíte umět komunikovat nejen online. Musíte umět naslouchat a nejen analyzovat psaný text. Musíte být schopni empatie nejen s lidmi tam venku, ale i uvnitř firmy. Musíte si uvědomit, že občas je vhodné přimíchat do komunikace i trochu pokory. Ostatně, té není v tomto světě nikdy nazbyt.

Jedna věc je způsob komunikace na Facebooku a jisté zažité či publikované vzorce toho, jak zde funguje komunikace. Druhá věc je pozice zaměstnavatele. Když budete preferovat jeden styl komunikace na úkor druhého, mohou vzniknout třecí plochy. Důležité je umět tyto různé druhy komunikace sladit (namazat, obrousit). Takže až budete někomu, kdo netuší, co práce se sociálními sítěmi obnáší, vysvětlovat, co že to vlastně děláte, tak můžete použít trochu poetiky. Jsme malíři, kteří míchají jemné odstíny barev. Dirigenti, kteří se snaží odchytávat falešné noty v symfonii komunikace. Básníci, kteří volí slova nejen podle váhy, ale i zvukomalebnosti. Stratégové, kteří nakonec stejně skončí u tabulky s čísly a grafů plných metrik. Nikdy nás to ale nesmí přestat bavit. To by byl konec!

P.S. Minulý příspěvek na tomto blogu nesl číslo 3500.