já vím, za 5 dní nelze poznat všechny "nástrahy" a záludnosti země jako je Holandsko, ale to, že se tam cítíte dobře musíte vědět hned…

Je to k nevíře, ale nebyl jsem na internetu od pondělí do neděle ráno. Nezvyklý výkon a nezvyklé, že se mi po těchto hračkách ani nezastesklo. Ten výlet do Nizozemí mi hodně dal, ale návrat do ČR proběhl tak, že si člověk hned v Praze uvědomí, že je doma. Že ta krásná země s milými lidmi leží někde jinde. Ale k tomu se ještě určitě v textu propracujeme (když ne dnes, tak příště). I když možná nebudu mít o čem psát už za chvíli. Ostatně triko s anglickým nápisem: "Říkají o mně, že jsem byl v Amsterdamu, ale já si to nepamatuju" říká vše. Aby byla situace přehlednější, rozhodl jsem se tématicky seřadit věci, které mně překvapili.

Počasí – odjížděli jsme za situace, kdy dle předpovědi mělo pršet každý den. A mnoho z těch našich dní opravdu pršelo, ale vůbec nám to nevadilo, protože Holandsko je země aprílového počasí. Je to místo, kde nemá smysl sledovat předpověď počasí. Během deseti minut může pršet, svítit sluníčko i být zataženo a to i víckrát za sebou. Není nijak velkou zvláštností, že sedíte na lavičce ve stínu, na protější straně ulice svítí sluníčko a prší. Změny počasí jsou tu opravdu velmi náhlé a co se týká počasí, nic tu není nikdy jisté na déle než třicet minut. Podle nejen mého názoru (bavili jsme se o tom i s Kubem a Ilčou) má takto chovající se počasí velmi výrazný vliv na chování Nizozemců. Zpočátku nás velmi štvalo, že sotva oblečete nepromokavou větrovku, musíte si vysvléct svetr, protože přestalo pršet a začalo svítit sluníčko, ale brzo nás to přestalo štvát a začali jsme vůči počasí být flegmatičtí, bylo jasné, že pokud pršelo, stačilo jen pár minut někde počkat a když nás déšť zastihnul na kolech, tak jsme nenadávali, prostě jsme přijali toto chování počasí za fakt.

Jízdní kola – Člověk z České republiky to nemusí hned pochopit, ale Holandsko je zemí zaslíbenou cyklistům. Svoji roli zde zajisté hraje i fakt, že Holandsko je zemí bez kopců, je to placatá placka a přísahám, že si nepamatuju nic, co by připomínalo alespoň vzdáleně něco takového, jako je kopec. Ze svých zkušeností mohu mluvit o kolech v Amsterdamu a hlavně Utrechtu, kde jsme byli nejvíc. Kolo má v Nizozemí maximální přednost a to jak před auty, tak před chodci. Zní to strašlivě, ale ten systém funguje a to hlavně proto, že o cyklostezkách nemá smysl v této zemi mluvit. Každá silnice má svůj pruh pro cyklisty a kola je zakázáno vytáhnout jen na dálnici. Kolem nádraží se nacházejí tísíce a desítky tisíc kol, z nichž jsou skoro všechna zamčená na řetěz nebo zámek. Ty které jsou odemčené (takové jsme ovšem nenašli) je zvykem si běžně půjčovat a odkládat kde vás napadne. A jak vypadají typická nizozemská kola? Nečekejte žádné horské kola za tisíce. Osobně jsem jezdil na kole, které vypadalo jako všechna ostatní – místy rezavý rám, nefungující světla, brzdy fungující z větší části, bez pumpičky. Stav jízdních kol odpovídá situaci jako kdyby do Holandska exportovali všechny země EU dosloužilá kola určená k likvidaci. Pro noční jízdu městem není nutné mít světla, ale stačí blikací světýlka na bundu. Tedy, alespoň tak nám to řekla Evi, u které jsme v Utrechtu bydleli.

Jídlo a ubytování – Byt či dům v Holandsku není nijak levná záležitost. Zvláštností je, že se v této zemi vůbec nepoužívají záclony a závěsy. Lidem vidíte doslova až do talíře a nikomu to nevadí. V období, kdy není turistický nával (tedy mimo svátky) lze sehnat ubytování v ceně kolem 15-25 euro za noc, což je myslím výborná cena. Jako země položená na sever od nás nepřekvapí, že místní snášejí zimu lépe a ve chvílích, kdy oblékáte svetr je jim teplo v tričku s krátkým rukávem. Ceny jídel do ruky se točí dle místa pobytu 1,5-3 euro mimo Amsterdam, na hlavní třídě v Amsterdamu ovšem můžete za hamburger dát taky 9 eur. Stejně jako jinde v Evropě se vyplatí nakupovat v supermarketech. Jinak jsme se po celou dobu pobytu živili hlavně sladkými věcmi a objevili jsme tak dvoje zajímavé sladkosti. Prvním jsou koláčky s marcipánem – Gevulde Koeken, které jsou naprosto fámózní a druhým jsou oplatky spojované sirupem nebo karamelem – Stroopwafels. Myslím, že nejen milovníky sladkého musí tyto výrobky překvapit. Místní chleba je pak zpravidla měkký a samozřejmě je vhodné jej doplnit některým z výborných místních sýrů.

Coffeshopy – Nebudeme si nalhávat, pár jsem jich navštívil. Zavítal jsem i do nejstaršího coffeshopu založeného již v roce 1975 a panečku, výběr excelentní. Za těch pár dní jsem vyzkoušel Amnesia Haze, Nepal finest, Nepal Temple, Bílá vdova, Jack Herrer a dalších odhadem 5 jiných druhů marihuany. Zpravidla platilo, že čím dražší, tím lepší. V kombinaci s thajskýma houbičkama to bylo drsné, ale většina holandských vzorků fungovala jinak než ty české. Ty české vzory vás mohou zabít na tři hodiny. Ty holandské vás poslali taky do kytek, ale maximálně na pár desítek minut, pak jste mohli pozvolna zase startovat a fungovat.

Lidi – Holanďani nemají s ničím problém. Na pokladnách na letišti, na drahách, v obchodech, řidiči autobusů, ti všichni se tváří mile, vždy vám rádi pomohou a ti všichni mluví anglicky (ostatně anglicky tu mluví i důchodci). Nizozemci jsou skvělý národ, ale mají malou vadu. Nemají rádi Němce. Když vypadáte jako Němec, přiznáte to a budete se ptát na cestu, mohou vám poradit směr tak, že mávnou směrem na východ. Vůbec to ale neznamená, že se tam vámi hledaný bod nachází, jen vám dávají najevo, že Němci by se měli vrátit tam kam patří – do Německa.

A to by pro dnešek mohlo být všechno. Příště snad přidám i nějakou další fotku a hlavně objasním, proč mi Holandsko chybí a proč je návrat z této země do ČR stejně veselý jako hromadný pohřeb zbytků vaší rodiny…