V titulku je sice „trošku“, ale Zdeňka ani Babovřesky nečekejte. V úterý v noci jsem dostal newsletter Cinema City, ve kterém společnost hledala 4DX ambasadory (tedy marketingově vznosné označení pro někoho, kdo bude dál šířit věčnou slávu a lesk onoho pomíjivého okamžiku, kdy usednete do sedaček a ocitnete se skoro ve filmu).  Stačilo zodpovědět otázku, proč bych se ambasadorem měl stát právě já.

Co jsem odpověděl? Po ránu jsem neměl chuť ani čas na elaboráty a tak stačila jedna věta v tom smyslu, že pokud vyhraji dva lístky, tak o tom určitě napíšu na blog. Víc jsem nabídnout nemohl. Odeslal jsem odpověď a o pět minut později jsem si uvědomil, že vlastně v termínu případné výhry fotím. Zkontroloval jsem si kalendář a zjistil, že nefotím. Ok, mission accepted a tady je výsledek.

Úvodem osvětlím, že v Praze se právě dnes otvírá v OC Nový Smíchov největší 4DX kino ve střední Evropě, které nabízí kapacitu 172 míst. Tiskovka lákala na to, že kromě dnes již nijak vyjímečného 3D formátu filmu nabídne sál pohyb sedadel, poryvy větru, vůni, mlhu nebo světelné efekty v sále. Takže co je vlastně 4DX? Jde jen o marketingovou nálepku nebo bude prožitek z filmu opravdu výraznější?

Největší komplikací pro mně bylo paradoxně sehnat někoho, kdo by šel (zadarmo) se mnou. Můj přítel nemohl, můj kamarád nakonec nedorazil do Prahy, další trčel v práci a kopačky mi dal nakonec i ex (pěkný dvojsmysl, co?), protože nestíhal. Jak mám ve zvyku, začnu tím, co se úplně nepovedlo. Moje běžná práce spočívá trošku i v tom, orientovat se v marketingu a nejsem si zcela jistý, zda je dobrý nápad pozvat první dávku lidí (mezi diváky jsem na VIP projekci pár známých tváří zahlédl) na krapet polovičaté 4DX. Tvrdá slova? Jistě, uznávám, že i tak to byl zážitek, ale ke kladům se ještě dostanu později. Jen přidám jeden drb, co jsem zaslechl. Při testování kina na 3D verzi Jurského parku prý někteří lidé odcházeli před koncem, protože se jim dělalo špatně. Ve 3D se (opět prý) musí sedačky v intenzitě pohybů krotit. Přiznávám, že ve 2D jsem párkrát přemýšlel o tom, jak by to vypadalo, kdyby do mě křeslo bušilo ještě silněji.

Takže první mínus – film nebyl ve 3D, ale ve 2D. Mluvil jsem s kolegou, který měl možnost 4DX zažít v USA na filmu s 3D. Vjem je pak prý daleko dokonalejší, protože jsou obelhávány nejen centra rovnováhy (pohybujícími se sedačkami), ale i mozek skrze oči přijímajícími 3D obraz. Neumím posoudit, ale budu mu věřit. Navíc v efektním traileru mají diváci 3D brýle… No a mínus druhý – ze všech vlastností 4DX byl využíván především pohyb a křeslo při bitkách pěkně masírovalo záda. Na vodu došlo možná dvakrát, na mlhu asi vůbec, vůni jsem zaznamenal tuším též dvakrát, vítr párkrát zadul a strobo světelné efekty jsem nezaregistroval vůbec (ale prý se blýskalo při scéně focení ve vězení). Dokážu si představit, že by strobo mohlo bliknout i při výbuchu a kromě moře by nos mohl pocítit třeba vůni benzínu nebo spálenou gumu pneumatik (příležitostí k tomu bylo ve filmu Rychle a zběsile 6 opravdu MNOHO). Ok a to jsou všechny zápory. I přes ně ale musím uznat, že pro člověka zvyklého jen na obyčejné nebo 3D kino to jednoznačně byl zážitek. Navíc se jednalo o jednu z prvních projekcí a nedivil bych se, kdyby další a další snímky byly efektově zpracovány více komplexněji.

Je nutné se smířit s tím, že na 4DX se prostě nechodí na Shakespeara nebo intelektuální konverzační komedie. Chce to akci, střelbu, výbuchy, automobilové honičky, letecké záběry či přelety kamery nad terénem. Z tohoto pohledu byla akční podívaná (popírající s každým novým dílem fyzikální zákony víc a víc) opravdu vhodným filmem pro tento sál. Nebudu tu příliš zabíhat do děje, stačí vědět, že pokud se vám líbil pátý díl série, asi budete spokojeni i s tím šestým a odcituji kus z recenze Františka Fuky (z webu FFFilm): „Šťastná náhoda je, když naslepo skočíte z jednoho mostu na druhý a náhodou tudy jede auto, jehož přední sklo ztlumí váš let. V tomto filmu je vůbec spousta šťastných náhod, takže valná většina hrdinů v rozporu se zákony pravděpodobnosti neumře!„. Přiznávám, že jsem dorazil na projekci téměř na poslední chvíli a vybral jsem si sedačku zcela na kraji. Zda by to bylo uprostřed kina výrazně lepší nevím (ale předpokládám, že v případě 2D filmu není rozdíl prožitku mezi krajem a prostředkem nijak výrazný).

Sedačky se pohybují poměrně dost a u některých scén s vámi opravdu hází ze strany na stranu.  Umí vám kromě vibrací uštědřit i štouchanec do zad nebo hýždí a vzduchové ventilky v oblasti hlavy simulují kulky letící vaším směrem.  Co se týká šplouchanců vody, tak deštník opravdu potřebovat nebudete, ale i pár kapek stačí na to, aby vás to vždy překvapilo (nehledě na to, kolikrát jste si o této možnosti četli). Přiznávám, projekci jsem si nakonec opravdu užíval.

A kolik to celé stojí? Cena vstupenky na 2D filmy bude 275 korun a na 3D filmy 305 korun. Cinema City pak slibuje, že ve všední dny budou mít na 4DX filmy slevu děti, studenti i senioři a samozřejmě i držitelé plastových kartiček Cinema City Club. Co napsat nakonec? I přes o něco vyšší cenu vstupenek a fakt, že 4DX postrádalo 3D, se jednalo o něco nového a rozhodně mohu s čistým svědomím vyzkoušení nové atrakce doporučit. I když si 3D můžete pustit doma na televizi, 4DX do obýváku zkrátka nedáte. Takže příjemnou zábavu…